TRATĚ

Vinohrad je sled mnoha parametrů ovlivňujících končený výsledek, kterým je víno. Trať, poloha, odrůda, klon, podnož. Jsou to první genetické informace, které dáte vinici do osudu. Ty stojí na samém počátku. Jakmile se stane vinice plodná, začínáte se učit ji poznávat, jak ji ostříhat, jak se o ni v průběhu roku starat. Každý rok na podzim si říkám, co udělám jinak a samozřejmě lépe. Nad každou jednotlivou vinicí přemýšlím a hledám cestu, kterou chci zvolit, aby přinesla ty nejlepší plody fyzické i duševní námahy. Vinice chceme mít živé. Jsou výrazným prvkem okolní přírody i krajiny, jsou domovem spousty rostlin, hmyzu a zvěře. Naše vinohrady jsou ozeleněné, což má pozitivní vliv na minimalizaci zhutnění půdy, erozi a posiluje přirozenou schopnost vinice vyrovnat se se stresem při suchu. O vinice pečujeme šetrně s minimalizací chemického ošetřování jak do množství, tak četnosti. Použití herbicidů se vyhýbáme zcela a plevel ničíme pouze mechanicky. Snažíme se hospodařit tak, abychom předali dalším generacím krajinu a přírodu v dobrém a zdravém stavu. 

Ryzlink vlašský 2022

Ryzlink vlašský 2020 a Rulandské šedé 2020

VÍNO

Každý rok to začíná znovu a přece jinak. Po celoroční práci ve vinohradu s koncem vinobraní přicházejí pocity úlevy, únavy, ale i vzrušení. Tělo si může už odpočinout, nikoliv však mysl. Musím ještě napnout všechny síly na 2-3 měsíce, které jsou nejdůležitější ve zrození vína. Na období, kdy se z moštu stává víno se vždy těším nejvíc. První doušky ještě kalného neharmonického vína, mi dávají tušit, jaké nové víno bude. Příběh každého vína začíná ve vinici a odráží v sobě vše dobré i méně příznivé co se ten rok událo. Mým úkolem je rozkrýt potenciál daného ročníku a citlivě s ním pracovat. Při školení vína se snažíme do jeho výchovy zasahovat co nejméně, jen ho korigujeme, aby nám netropilo nějakou neplechu. Na vína nespěcháme, necháváme je až do jara na jemných kvasničných kalech, to jim přináší plnost a strukturu, která se odrazí v jeho charakteristických vlastnostech. Své první víno jsem vyrobil v roce 1994. Byl to ryzlink vlašský a pocházel z vinice po babičce. To očekávání výsledku bylo obrovské, výsledek však horší. Za tu dobu, kterou se vínu věnuji, jsem se toho naučil spoustu. Těch věcí, kterým bych chtěl ještě porozumět je však víc, než jsem na začátku tušil. Když už jsem si myslel, že toho vím o víně dostatek, vždy přišlo nějaké nové překvapení, které mi připomnělo, že člověk má ke všemu přistupovat s respektem a pokorou. Je krásné pořád něco objevovat. Požitek z dobře odvedené práce a povedeného vína je ta největší odměna. Víno nás baví čím dál víc..